Cílem autorů bylo zjistit, zda topická aplikace syntetického biofilmu podporuje a urychluje restaurování bariéry po poškození stripingem. Bylo vyzkoušeno mnoho sloučenin a významný účinek byl hlavně u vernix caseosa.

Autofagie je biologický proces umožňující autodigesci vlastního cytosolu v období hladu nebo odstranění agregovaných cytoplazmatických proteinů, které jsou pro proteosomální digesci příliš velké, eliminuje přebujelé aberantní organely a čistí cytoplazmu od intracelulárních mikrobů. V posledních letech se však ukazuje, že má ještě další funkce: imunologické a regulační.

Kortikoidy mají též nepříznivé účinky v epidermis, včetně snížené diferenciace i proliferace a snížené homeostázy v bariéře. Na myši byla zkoumána prevence takové toxicity pomocí aplikace klobetazolu téže myši. Nicméně to nefungovalo, a tak připojili do aplikace PPARα, β/δ, γ a LXR a tím zlepšili bariérovou funkci. Aplikovali ciglitazon jako PPAR aktivátor, nebo s podobným účinkem klofibrát, nebo 22R (OH) cholesterol jako LXR aktivátor, čímž omezili expresi filaggrinu, lorikrinu a involukrinu.

Formace autofagozomu, jakož i formace jeho membrány jsou stále záhadou. V podstatě formace autofagozomu je něco mezi kvasinkou a savčí buňkou s tím, že je zúčastněna spousta proteinů (autofago-related (Atg) proteins); první popis je od kvasinek. Nicméně - jak kvasinky, tak savčí buňky neposkytují dostatek informací ohledně molekulárních detailů, aby to vysvětlilo dvojmembránu auto-fagozomu.

Kathepsin K (catK) je lysosomální cystein proteáza se silnou aktivitou kolagenolytickou, kterou známe z resorpce kostí u osteoklastů. Nově je zjištěno, že je exprimován i v jiných tkáních, jako je kožní jizva nebo zánět. Autoři se pokusili sledovat jej imunoblotem a imunobarvením v kultuře fibroblastů. Role catK je patrná při internalizaci kolagenu I a IV, kde jde o degradaci kolagenu po endocytóze, ale proces se liší od degradace po metaloproteinase v extracelulárním prostoru.

Terapie vždy vychází z etiologického agens, z rozsahu postižení a celkové dispozice pacienta. Při postižení rozsáhlejších ploch jsou vhodná systémová antimykotika. Griseofulvin má dnes omezené indikace (tinea capitis u dětí), jinak přicházejí v úvahu triazolová antimykotika (itrakonazol, flukonazol), kde je však delší podávání spojeno s rizikem vedlejších účinků, např. hepatitis. U onchomykóz je preferována terapie terbinafinem, event. v kombinaci s lokální terapií amorolfinem nebo ciclopiroxolaminem. Nejčastější původce slizniční mykózy je Candida albicans a pro terapii se hodí opět azolové antimykotikum.

V posledních letech narůstá zájem o mazové žlázy, o jejich fyziologii i patologii. Autoři předkládají zkušenost za poslední 3 roky s rozborem jednotlivých parametrů. Žlázy hrají roli v přirozené kožní imunitě, produkují neuropeptidy a mají místy i charakter kmenových buněk.

V nedávné době byly identifikovány některé nové geny autosomální recesivní kongenitální ichtyózy ARCI. Není však nic známo o molekulární epidemiologii a patofyziologii této těžké poruchy keratinizace. ARCI je charakterizována intenzivním šupením, často s erytémem. Byly tam nalezeny mutace ALOX12B a ALOXE3, kodující lipooxygenázy 12-R LOX a eLOX-3, syntetizované především v epidermis.

V zánětu především keratinocyty indukují imunologickou odpověď. V článku je popsána jejich role a interakce s T buňkami spolu s poruchou bariéry.

Transmembránový gradient sodíkového iontu poskytuje energii, která může být použita „sekundárním nosičem“ pro translokaci rozpuštěných molekul do buňky. Desítky let trvající zkoumání ukazuje, že takový sodíkový nosič je součástí řady fyziologických procesů a ty jsou pak cílem léčebných postupů u četných chorob.