L80 - Vitiligo

Ve vitiligu je infiltrát cytoxických T buněk, které tam infiltrují z okrajů ložiska a zřejmě nějak souvisejí s patogenezí. Autoři získali tyto T buňky z perilesionální biopsie a ukázalo se, že všechny byly bohaté antigenem pro rozeznání melanocytů a reagovaly na specifickou stimulaci melanocytovým antigenem. V pokusu byla prokázána jejich efektorová fáze depigmentace. T

Vitiligo je získaná porucha, u níž depigmentované makuly i s vlasy nebo chlupy a se sliznicí jsou výsledkem progresivní autoimunitní ztráty melanocytů. Je to interakce faktorů genetických a faktorů zevního prostředí, které ústí do destrukce melanocytů. Studie generalizovaného vitiliga zařadily vitiligo do širší autoimunitní diatézy. Právě pokusy o identifikaci kandidátních genů a jejich analýza objevily nové geny.

Lidská kůže má kapacitu ke zpracovávání proopiomelanokortinových (POMC) peptidů. Poslední údaje demonstrují přítomnost a funkčnost ACTH, α- a  -melanocyte-stimulating hormonu (MSH) a  -endorphinu v regulaci kožní pigmentace, přičemž se ukazuje také antioxidantní role  α-MSH. Již dříve byly definovány u vitiliga nízké hladiny epidermálního POMC a  α-MSH.Tito pacienti akumulovali v epidermis H2O2 až 10-3 M. V pokusu byla demonstrována ve vitiligu H2O2-mediovaná  oxidace epidermálního ACTH, α-MSH a  -endorfinu v závislosti na zbytcích methioninu v sekvenci těchto peptidů. Bylo také demonstrováno, že oxidovaný  -endorfin ztrácí funkčnost při podpoře pigmetace v melanocytech.

Vitiligo je banální kožní porucha s depigmentovanými skvrnami, které jsou způsobeny destrukcí melanocytů v kůži. Hlavní hypotézou o jejich původu je autoimunita. V článku jsou názory podrobně probrány. Všechny součásti imunity, jak přirozená, tak adaptivní, jsou v této hře zabrány. Řeč je zejména o autoprotilátkách a o autorektivních T buňkách, které jsou vůči melanocytům cytotoxické.
Dále pak je predispozice pro vitiligo spojována s určitými allelami MHCclass II antigenů i s jinými autoimunitnímu geny. To vše zřejmě hraje roli ve vývoji této poruchy.

Patogeneze vitiliga je stále ještě záhadná. Roli hrají především geny a současný výzkum se zabývá identifikací těchto genů. Vše ukazuje především na autoimunitu, kde se setkávají tři složky: imunitní systém, spouštěč z okolního prostředí a další zevní faktory ve spojení s cílovou tkání. Precipitující faktory mohou navodit poškození melanocytu u geneticky náchylných osob s následnou smrtí buněk, ztrátou tolerance a indukcí autoimunity namířené na melanocyt. Další výzkum je v práci.

Účelem studie bylo zjištění významu stresu před a během areátní alopecie a vitiliga. Bylo sledováno celkem 45 ambulantů s areátou a 32 s vitiligem. Průměrný věk byl kolem 30 let. Více než 65 % případů v obou skupinách bylo porovnáno s 22 % nestresovaných pacientů. Alopetičtí pacienti popisovali především rodinné obtíže (45,6 % hlavně ženy), u vitiliga hlavní obtíží byly zkoušky (47 %). Všechny údaje v porovnání s kontrolami byly statisticky signifikantní. Stres zřejmě hraje důležitou roli na začátku jak areátní alopecie, tak vitiliga.