Cílem této studie bylo poskytnout recentní metaanalýzu účinnosti a bezpečnosti huperzinuA (Hup A) u Alzheimerovy choroby (AD-Alzheimer´ s Disease). Čínští autoři (univerzitní pracoviště Shanghai) hledali nahodilé studie srovnávající HupA s placebem v léčbě AD. Primárními měřítky výsledku byly Mini-Mental State Examination (MMSE) a škála činností denního života (ADL-Activities of Daily Living).

Serotoninový syndrom je potenciální život ohrožující porucha v důsledku nadměrné serotoninergní aktivity často způsobené lékovými interakcemi. Španělští autoři (univerzitní pracoviště Badalona a Bellaterra) referují o případu serotoninového syndromu způsobeného farmakokinetickými a farmakodynamickými interakcemi mezi třemi různými selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a ciprofloxacinem.

V kazuistikách a observačních studiích bývají inhibitoři zpětného vychytávání serotoninu (SSRI-serotonin reuptake inhibitor) spojovány se zvýšeným rizikem krvácení, pravděpodobně způsobeného poruchou funkce krevních destiček jako následek blokády zpětného vychytávání serotoninu v krevních destičkách.

Glutamát je hlavní excitační neurotransmiter centrálního nervového systému nalezený u přibližně 60% synapsí. Zatímco monoaminy byly historicky zdůrazňovány jako příčinné faktory u deprese, přibývá důkazů, že glutamátová neurotransmise hraje v tomto ohledu hlavní roli. Tento nový důkaz má významné důsledky pro etiopatogenezi a léčbu psychotické depresivní poruchy.

Kognitivní deficity jsou často spojeny s udržovací elektrokonvulzivní léčbou (ECT-Electroconvulsive Therapy).  Jejich léčba je důležitá, ale obtížná. Cholinergní mozkové dráhy jsou zahrnuty do těchto vedlejších účinků a donepezil, inhibitor cholinesterázy, může být užitečný pro zlepšení poznávacích funkcí.

Cílem studie kanadských autorů z McMaster University(Ontario) a University of Calgary (Alberta) bylo uvažovat o mechanismech, které mohou spojovat astma a psychotickou depresi (MDD-major depressive disorder). Astma a MDD se spolu vyskytují ve vyšších počtech než se předpokládá. Zda to odráží sdílené patofyziologické mechanismy, není známo.
  
Byla provedena revize epidemiologických údajů ohledně spojení astmatu a MDD. Současně byly posouzeny možné biologické mechanismy, které by mohly vysvětlit vysoký počet této komorbidity.

Léčba chronického pruritu je obtížná a vyžaduje nové léčebné metody. Němečtí autoři z University v Münsteru zkoušeli paroxetin a fluvoxamin celkem u 72 pacientů s pruritem (27 mužů, 45 žen, průměrný věk 59,2 let). Pokles pruritu byl hodnocen analýzou skóre vizuální analogové škály a stanovením maximálního protisvědivého účinku (maximálního procentuálního poklesu pruritu). Čtyřicet devět ze 72 pacientů (68%) pocítilo slabý (n=9), dobrý (n=16) nebo velmi dobrý (n=24) protisvědivý účinek.

V současné době je dobře dokumentováno nahromadění žírných buněk na periferii rostoucího nádoru. Úbytek žírných buněk koreluje s omezením nádorového růstu. Žírné buňky fungují jako regulátor jak zánětu, tak imunosuprese, což může být nová pomůcka v terapii. V práci autoři uvažují o možnostech žírných buněk obecně a ve vztahu  k imunitnímu prostředí a prostředkování imunosuprese, přispívající k ústupu nádoru.

Melanomy, pokud nejsou detekovány časně, jsou velice agresivní a nesnadno léčitelné. Aktivace  extracelulárně regulovaných signálů (ERK) mitogen-aktivovaných protein (MAP) kináz se obecně nacházejí v melanomech, hlavně skrze onkogenní mutace B-Raf. Autoři již dříve upozornili, že aktivace ERK/MAP kinázy stimuluje syntézu fibronektinu regulací transkripčního faktoru časné růstové odpovědi -1 (Egr-1). Nyní byla studována regulace a úloha fibronektinu produkovaného melanomovými buňkami, které nesou onkogenní mutaci B-Raf.

V cervixu HIV infikovaných žen byly nalezeny menší počty Langerhansových buněk (LCs), což přispívá k progresi spinocelulárních intraepiteliálních struktur ve spojení s lidským papiloma virem (HPV). Tento vztah nebyl dosud sledován ve vulvě. Účelem této studie je srovnání denzity S100+ LC ve vulvárních intraepiteliálních neoplaziích (VIN) u HIV-pozitivních a HIV-negativních žen.