JAK Z PRÁVNÍHO HLEDISKA POSTUPOVAT V PŘÍPADĚ OHROŽOVÁNÍ PACIENTEM

Pondělí, 15. prosinec 2008
Hodnocení článku
(0 hlasy)

Psychiatrie je rizikovým oborem z hlediska možného napadení lékaře

Autor tohoto článku plně respektuje skutečnost, že dobrý a zkušený psychiatr si v mnohých případech dokáže poradit jinými než právními prostředky s vyhrožováním, ohrožováním nebo hrozícím útokem pacienta na svou osobu. Na druhou stranu případ vražedného útoku na doc. MUDr. Karla Hynka, CSc. svědčí o tom, že i u zkušeného psychiatra s vynikajícím renomé může být ohrožení ze strany pacienta aktuální. Vždyť právě v tomto případě zkušený lékař (jiný než doc. Hynek), který měl budoucího vraha ve své psychiatrické péči, ujišťoval psychiatra, kterému bylo vyhrožováno, že pacient je v zásadě neškodný a své výhrůžky neuskuteční. Asi každý psychiatr ví, že jakákoli prognóza v těchto případech může být vždy dubiózní.

Moje matka mi vyprávěla o setkání se svými spolužáky – lékaři, kteří emigrovali do západních zemí ještě v dobách hlubokého socialismu a po revoluci se účastnili setkání posluchačů příslušného ročníku a kruhu lékařské fakulty. Jedním z nich byl psychiatr působící ve Spojených státech amerických, který ze všech lékařů – emigrantů měl asi finančně nejlépe prosperující praxi. Na jedno setkání posléze nepřijel a kolegové zjistili, že byl zastřelen svým pacientem …

Zvláště paradoxní byl případ útoku na ošetřujícího psychiatra, kterého pacient pobodal nožem a posléze byl zproštěn obžaloby pro nepříčetnost. Útočníkovi bylo uloženo ochranné ústavní léčení, které po určité době soud změnil na ambulantní a lékař, který byl tímto útočníkem před časem pobodán, byl požádán soudem, aby se ujal ochranného ambulantního psychiatrického léčení tohoto člověka.

Není tedy pochyb, že z hlediska možného ohrožení lékaře je obor psychiatrie zvláště rizikový a proto je třeba se otázkou „bezpečnosti práce psychiatra“ zabývat.

Policie je povinna zakročit při vyhrožování, vydírání a ohrožování lékaře

Případ vražedného útoku na doc. Karla Hynka byl příkladem naprostého ignorantství a diletantství v práci Policie ČR, což posléze potvrdil i rozbor provedený orgány Ministerstva vnitra ČR. Patrně bylo též chybou, že lékař, kterému bylo vyhrožováno, se obrátil na místní oddělení Policie ČR a nikoli přímo na Službu kriminální policie a vyšetřování, popřípadě že nepožádal o pomoc také Českou lékařskou komoru, která by mohla oslovit příslušné policejní ředitelství s žádostí, aby případu byla věnována náležitá a zejména kvalifikovaná pozornost.

Je-li lékaři vyhrožováno usmrcením, újmou na zdraví, nebo způsobením jiné vážné újmy, např. škody většího rozsahu, nebo je-li vydírán tak, že je mu vyhrožováno fyzickým násilím pro případ, že si nebude počínat způsobem, jakým si vyděrač přeje, jde o situaci, kdy Policie ČR podle zákona je povinna účinně zasáhnout.

Podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, § 2 a § 7 je policie povinna chránit bezpečnost osob, provést služební zákrok nebo opatření k jeho provedení při podezření z páchání trestného činu nebo přestupku, je povinna vyšetřovat trestné činy a přestupky a předcházet jim. Policista, který toto nekoná, porušuje zákon. V takovém případě je třeba obrátit se na nadřízeného a je-li nebezpečí z prodlení, nebo jde-li o noční hodiny či víkend,  na operačního důstojníka příslušného okresního nebo krajského ředitelství policie, který je v této době nadřízen všem policistům příslušného regionu. Služba operačního důstojníka je i na Policejním prezidiu. Napadl-li tedy například pacient v psychiatrické léčebně lékaře či jiné zdravotníky, nebo napadením hrozí a je volána o pomoc policie, která se staví k žádosti liknavě, je vhodné požádat příslušného operačního důstojníka, aby vydal policistům rozkaz k zákroku.

V případě zákeřnějšího jednání, kdy je málo prokazatelným způsobem lékaři vyhrožováno, nebo je vydírán či jinak ohrožován, je na místě obrátit se na Službu kriminální policie a vyšetřování, dohodnout se na jisté taktice postupu proti pachateli, včetně možného odposlechu a ve spolupráci s policejními orgány pachatele usvědčit z trestného činu.

Právo na sebeobranu

Jak při výkonu lékařské profese, tak i v běžném životě mimo výkon lékařského povolání může být člověk postaven do situace, kdy se musí fyzicky bránit proti útoku, který přímo hrozí, nebo již probíhá. V takovém případě stanoví podmínky tzv. nutné obrany (sebeobrany) § 13 trestního zákona takto:

„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“.

Z uvedené definice především vyplývá, že je třeba zapomenout na „pověru“ o tom, že obrana musí být přiměřená. Účinná obrana nemůže být nikdy zcela přiměřená, ba musí být vždy trochu nepřiměřená. Zákon však především přiměřenou obranu nevyžaduje – takto jej komolí pouze média. Zákon vyžaduje, aby obrana nebyla zcela zjevně – tj. evidentně, očividně, na první pohled, nepřiměřená způsobu útoku.

Ústavní soud ČR se opakovaně vyjádřil k této otázce tak, že nikdo není povinen nechat se zbít, dát si ublížit na zdraví, nebo i podlehnout vražednému útoku a každý je oprávněn bránit se všemi dostupnými prostředky útoku na vlastní tělesnou integritu. Zjevně nepřiměřená obrana není ani taková, kdy se obránce brání střelnou zbraní proti útočníkovi, který na něj sice hrubě fyzicky útočí, ale sám ozbrojen není. Za zcela zjevně nepřiměřenou byla naopak označena obrana majetku za cenu ztráty života útočníka. Pokud tedy útok nesměřuje na fyzickou integritu člověka, ale pouze na majetek, mohlo by být považováno za zcela zjevně nepřiměřené, pokud ten, kdo svůj majetek (nikoli tělesnou integritu) brání, útočníka zabije.

Podmínky pro nutnou obranu jsou tedy podle citovaného ustanovení trestního zákona následující:

1. Útok musí přímo hrozit nebo ještě trvat. Útok tedy lze odvracet, ale nelze jej již oplácet, pokud fakticky skončil.
2. Obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Úvahy de lege ferenda

Česká lékařská komora prosazuje a již částečně prosadila zvýšenou právní ochranu lékařů a dalších zdravotníků před útoky, ke kterým dochází v souvislosti s výkonem povolání nebo pro výkon povolání. Stejně zvýšenou trestní sazbou jako vrah soudce, policisty či státního úředníka, má být podle návrhu nového trestního zákona potrestán i vrah, který úmyslně usmrtí jiného pro výkon povinností vyplývajících z jeho povolání. Zvýšená trestní sazba se má týkat i případů ublížení na zdraví. Naproti tomu se zatím nepodařilo prosadit, aby i pouhý fyzický útok na lékaře či zdravotníka, byl z hlediska trestní sazby posuzován stejně jako fyzický útok na policistu či soudce. To bude Česká lékařská komora v legislativním procesu ještě nadále prosazovat.

V souvislosti s touto problematikou lze samozřejmě v některém dalším čísle Referátového výběru z psychiatrie odpovědět na případné doplňující dotazy čtenářů, neboť jsem si vědom, že toto téma je poměrně široké a tento příspěvek jistě není vyčerpávající.

RVP 2008, s. 43 - 45

Administrátor 3

Administrátor 3

E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
 
Všechna práva vyhrazena © 2008 - Referátový výběr
TOPlist