Přihlášení

Zpětná vazba

Své náměty a připomínky zasílejte na e-mail
czechopress@czechopress.cz

RIZIKO VZNIKU MALIGNÍHO MELANOMU V ČESKÉ REPUBLICE: TLOUŠŤKA OZONOVÉ VRSTVY, ERYTÉMOVÉ UV ZÁŘENÍ A INCIDENCE MALIGNÍHO MELANOMU

Pondělí, 15. říjen 2012

Souhrn: Epidemiologické studie potvrzují, že jedním z nejrizikovějších faktorů zevního prostředí pro vznik maligního melanomu je UV záření, a to jak celková dávka získaná postupně v průběhu života, tak také intermitentní expozice. Protože Česká republika patří v Evropě k zemím s nejvyšší incidenci maligního melanomu a jeho výskyt neustále narůstá, věnovali jsme se ve svém článku nalezení vztahu mezi snižující se tloušťkou ozonové vrstvy, nárůstem erytémového UV záření a incidencí maligního melanomu. Východisko z nepříznivé situace ve vývoji maligního melanomu v ČR představuje silná primární a sekundární preventivní kampaň.

Summary:
The epidemiological data confirm that the major environmental risk factor for cutaneous melanoma (CM) is UV radiation, and it is cumulative dose (sun exposure during whole life) and intermittent sun exposure (sunburns episodes). As the Czech Republic reported one of the highest incidence rates in CM in Europe, which continues to rise, investigation of the association between stratospheric ozone depletion, increase of erythemal ultraviolet radiation and dramatic growth of CM incidence was conducted in our study. Primary and secondary prevention campaigns are essential for further reduction of the incidence and mortality from CM in the Czech Republic in the future. 

Klíčová slova: Incidence - mortalita - maligní melanóm kůže - preventivní kampaň - rizikové faktory

Key words: Incidence - mortality - cutaneous melanoma - prevention campaign - risk factors

Incidence maligního melanomu celosvětově trvale stoupá (1-5). I v České republice se jeho výskyt v posledních desetiletích významně zvýšil a řadí se ke státům s vysokým výskytem tohoto onemocnění. Zatímco v roce 1970 byla v ČR incidence maligního melanomu u mužů 3,1 a u žen 3,2 na 100 000 obyvatel (mortalita u mužů byla 1,8, u žen 1,6 na 100 000 obyvatel), údaje z roku 2008 uvádějí u mužů 19,6 na 100 000 obyvatel a u žen 16,5 na 100 000 obyvatel (mortalita pro mužskou populaci byla 3,7 a pro ženy 3,0 na 100 000 obyvatel). Průběh incidence a mortality maligního melanomu u mužů a žen v České republice v letech 1970 až 2008 vidíme na obrázku č. 1. Onemocnění se objevuje u stále mladších osob a je hlavní příčinou úmrtí na kožní malignity (6). 

Ozon a rizika spojená se zeslabováním ozonové vrstvy
Z četných publikovaných zdrojů víme, že jedním z nesilnějších rizikových faktorů zevního prostředí, který se podílí na vzniku maligního melanomu, je ultrafialové (UV) záření (7-10). Zejména v posledním desetiletí jsou stále častěji publikovány výsledky sledování, které ukazují, že na jeho vzniku se podílí nejenom středněvlnná UVB složka záření, ale také jeho dlouhovlnná UVA složka, která působí ve větších hloubkách epidermis, způsobuje poškození DNA a při onkogenezi sehrává velmi důležitou úlohu (11-13).

Před škodlivými účinky dopadajícího UV záření nás chrání ozonová vrstva, proto je významným sledovaným rizikovým faktorem degradace ozonové vrstvy, zejména ve stratosféře. Úbytek ozonu umožňuje zvýšené pronikání UV záření ke kůži člověka. To způsobuje vyšší výskyt nádorů kůže.

Ozon (O3) byl objeven v roce 1840. V zemské atmosféře byla jeho přítomnost poprvé pozorována kolem roku 1880. Ozon vytváří v atmosféře jakýsi přirozený štít před škodlivými účinky UV záření (absorpcí jeho B a C spektra).
V přírodě vzniká ozon v horní části atmosféry z dvouatomového kyslíku různými fotochemickými procesy, vlivem slunečního záření, nebo také při bouřkách, při výbojích blesku i při jiných přirozených elektrických výbojích. Elektrické výboje se používají rovněž pro umělou výrobu ozonu (14).

Celkové množství ozonu se měří ve vertikálním sloupci atmosféry. Z měření víme, že v zemské atmosféře je ozon rozložen nerovnoměrně. V troposféře, spodní části atmosféry, sahající od zemského povrchu ke stratosféře (na rovníku má troposféra tloušťku kolem 18 km, v mírných šířkách sahá k 11 km a u pólů dosahuje kolem 9 km) se nachází 10 až 20 % ozonu a ve stratosféře (sahá až do 50 km výšky) 80 až 90 % ozonu. Nejvyšší koncentrace ozonu pozorujeme ve výškách 19 až 25 km. V geografickém rozložení je ozonu nejméně v rovníkové oblasti a nejvíce v oblasti polární. V mírných šířkách severní polokoule (naše území) má celkový atmosférický ozon výrazný roční chod s maximem na přelomu března a dubna a minimem na přelomu října a listopadu (15).

Zatímco přítomnost stratosférického ozonu je, vzhledem k jeho schopnosti pohlcovat část nebezpečného UV záření, žádoucí, zvýšené koncentrace přízemního ozonu poškozují rostliny, živočichy (včetně člověka) a také mnohé technické materiály. Troposférický ozon je proto v nadměrných koncentracích považován za nežádoucí a znečišťující látku, přestože i ona pohlcuje část UV spektra slunečního záření. V současnosti se diskutuje o podílu vlivu troposférického ozonu na umírání lesů.
Jednotka udávající celkové množství atmosférického ozonu se nazývá Dobsonova jednotka (DU - z anglického Dobson Unit). 1 Dobsonova jednotka je množství ozonu měřené ve vertikálním sloupci atmosféry, které by při tlaku 101,3 kPa a teplotě 15°C vytvořilo vrstvu o tloušťce 0,01 mm. Za uvedených podmínek by například celkové množství ozonu o velikosti 300 DU vytvořilo vrstvu o tloušťce 3 mm. Nejrozšířenější metodou měření množství atmosférického ozonu je jeho spektrofotometrické měření v atmosféře.

Již v polovině 70. let bylo zjištěno, že některé uměle připravené látky mohou ničit molekuly ozonu ve stratosféře. Patří sem zejména chlorované a fluorované uhlovodíky (chloro-fluoro-karbony) – k nejznámějším patří freony. V průmyslu se tyto látky používaly jako chladící média do chladniček anebo jako hnací plyny v rozprašovačích. Jiným v minulosti často se vyskytujícím typem ozon poškozujících látek, byly sloučeniny, které obsahují ve své molekule brom. Používaly se jako hasicí média, jako ochrana vojenských zařízení a byly také součásti umělých hnojiv. Ukázalo se, že brom rozkládá atmosférický ozon ještě agresivněji než chlor (16).

Snížení ozonové vrstvy může způsobit vznik tzv. ozonové díry, kterou definujeme jako pokles celkového množství ozonu pod 220 DU.

Prvním krokem k aktivní ochraně ozonové vrstvy Země se staly mezinárodní smlouvy: Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy (přijata 22. března 1985), dále pak dokumenty, které obsahovaly seznam zakázaných látek a stanovily časový harmonogram zastavení jejich výroby a spotřeby, jakými jsou Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (přijat 16. září 1987) a jeho čtyři dodatky: Londýnský (přijat 29. června 1990), Kodaňský (přijat 25. listopadu 1992), Montrealský (přijat 17. září 1997) a Pekingský (přijat 3. prosince 1999) (17). Nesmíme zapomenout ani na Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách z 11. prosince 1997. Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 % (18).

Je nutné říct, že přestože je Montrealský protokol funkční, celkové množství ozonu je stále nižší než v roce 1980 (19) a návrat koncentrace ozonu ve stratosféře na hodnoty naměřené před rokem 1980 se očekává až za několik desítek let. Vliv Montrealského protokolu na změny ozonové vrstvy vidíme v tabulce č. 1.


Tabulka č. 1: Souhrn změn ozonové vrstvy (odhadnuto z měření). Porovnání s průměry (1964 – 1980)

tab1

Ukazuje se také, že změny ozonové vrstvy mají vliv na změnu klimatu a naopak změny klimatu působí na ozonovou vrstvu. Toto vzájemné ovlivňování je komplexní a může být zprostředkované změnami v chemickém složení, radiací a povětrnostními zákonitostmi cirkulace ovzduší. Teplotní změny budou podle mnohých specialistů ve 21. století větší než v minulém století (20). Tyto změny mohou mít závažné důsledky na budoucí množství dopadajícího slunečního záření (a tím i na množství dopadajícího UV záření) na zemský povrch, na oblačnost, mlhu a odraz od povrchů (albedo). Je zřejmé, že teplejší počasí umožní lidem trávit venku více času a tím bude jejich kůže vystavena vyšší expozici UV záření (21).

Nádory kůže a maligní melanom

Bazaliomy a spinaliomy představují až 90 % všech kožních nádorů, jsou však velmi dobře léčitelné a jen málokdy způsobují úmrtí pacientů. Maligní melanom, který představuje jen malou část (5 – 7 %) všech zhoubných kožních nádorů, se však vyznačuje nebezpečím časného hematogenního či lymfogenního metastázování a v případě pozdní diagnostiky vede často k úmrtí (úmrtnost na maligní melanom je až 3krát vyšší). Naopak, včasným rozpoznáním a adekvátní léčbou se prognóza onemocnění podstatně zlepšuje a mnohdy je možné pacienta trvale vyléčit.

Při snižování množství ozonu v atmosféře dopadá na zemský povrch více UVB (erytémového) záření, které má za následek zvýšenou incidenci spinaliomů a bazaliomů (22-24). Výsledky sledování ukázaly, že zvýší-li se expozice UVB záření o 30 %, incidence nádorů kůže se zvýší o 60 % u mužů a o 45 % u žen (25). Jiní autoři uvádějí, že v důsledku degradace ozonové vrstvy se každoročně zvýší incidence maligního melanomu v průměru o 4 %. Odhady vlivu degradace ozonové vrstvy se odvozují z empirických vztahů. Předpokládají, že 1% degradace ozonové vrstvy by měla mít za následek zvýšení incidence maligního melanomu o 1 až 2 % a zvýšení mortality o 0,8 až 1,5 % (26). Podobné výsledky publikují i jiní autoři. Uvádějí, že 1% snížení ozonu v ovzduší může způsobit zvýšení výskytu maligního melanomu o 0,6 % (26). Goldsmith uvádí, že každé 1% snížení ozonu v ovzduší má za následek 2% zvýšení dopadajícího UVB záření na kůži a tím se zvýší riziko vzniku nádorů kůže až o 2 % (27).
Množství erytémového UV záření je ovlivněno nejenom tloušťkou ozonové vrstvy, ale také dalšími faktory, kterými jsou aerosoly a jiné znečišťující látky, povrchové albedo a především oblačnost, která až ze 2/3 ovlivňuje množství UV záření, dopadajícího na zemský povrch.

Podobné vztahy mezi snižující se ozonovou vrstvou, erytémovým UV zářením a incidencí maligního melanomu jsme pozorovali také ve své studii, zaměřené na situaci v České republice. Vzájemný vztah mezi snižující se tloušťkou ozonové vrstvy (vyjádřenou v DU), narůstajícím množstvím erytémového UV záření a mezi trendem výskytu maligního melanomu v České republice vidíme na obrázcích 2 a 3. Na obrázku č. 2 jsou znázorněny 5leté průměry, na obrázku č. 3 průměry 10leté. Vzhledem k tomu, že maligní melanom má podle různých autorů různou latenci, pohybující se od 5 až do 25 let, zvolili jsme v naší práci střední 15letý posun pro incidenci maligního melanomu. Z obou obrázků je patrná vysoká korelace mezi všemi třemi sledovanými proměnnými, a to jak pro 5leté, tak i pro 10leté průměry.

Výsledky korelační analýzy jsou pro 10leté průměry shrnuty v tabulce č. 2. Z těchto výsledků lze snadno odvodit, že v České republice při poklesu ozonové vrstvy o 10 % dochází k nárůstu erytémového UV záření o 30 %. Dále pak platí, že při poklesu ozonové vrstvy o 10 % narůstá incidence maligního melanomu u mužů o 6 % a u žen o 5 %; při nárůstu erytémového UV záření o 10 % narůstá incidence u mužů o 2,4 % a u žen o 1,9 %. Naše výsledky odpovídají pozorováním výše uvedených autorů.

Tabulka č. 2: Korelace mezi tloušťkou ozonové vrstvy, erytémovým UV zářením a incidencí maligního melanomu (10leté průměry)

tab2

Další rizikové faktory vzniku maligního melanomu

Etiologii maligního melanomu můžeme definovat jako komplex známých a dosud ještě neznámých rizikových faktorů, které se navzájem ovlivňují, a jejich výsledkem může být nádorová transformace melanocytů.

Významnými rizikovými prediktory pro vznik maligního melanomu, které souvisejí s působením UV záření, jsou fototyp kůže (zejména typ I a II), nadměrné opalování, zejména v čase největšího rizika od 11. do 15. hodiny, časté případy spálení kůže, především u dětí a adolescentů. Rizikovým faktorem je také pobyt na slunci, i když je kůže chráněna přípravky s vysokým UV faktorem, které uměle prodlužují možnost pobytu na slunci bez rizika spálení, ale mohou ovlivnit a změnit imunitu v kůži (21])
Rizikovou skupinou jsou také osoby, u kterých byl maligní melanom diagnostikován již v minulosti. Tyto osoby mají větší pravděpodobnost opětovného vzniku zhoubného melanomu. Ohroženější skupinou jsou i osoby, jejichž přímí pokrevní příbuzní měli v anamnéze maligní melanom. V genetické dispozici se uplatňuje několik dědičně podmíněných syndromů. Na vzniku melanomu se spolupodílí i oslabený imunitní systém organizmu (např. AIDS, transplantace orgánů apod.). Mezi rizikové řadíme i osoby pracující většinu dne v zevním prostředí (např. některé práce ve stavebnictví a v zemědělství apod.). Zvýšené riziko vzniku maligního melanomu mají také lidé s větším počtem pigmentových znamének (névů). Jsou to benigní kožní léze, vznikající ložiskovým zmnožením a transformací melanocytů. Protože se předpokládá, že tyto névy se vytvářejí v útlém dětství nejčastěji působením ultrafialového záření, je jedním z nejefektivnějších preventivních mechanizmů účinná ochrana dětí před sluncem (28). 
Protože genetická výbava a vzhled vlastní kůže (fototyp) jsou každému z nás dány, jedinou účinnou prevencí před zhoubným melanomem je ochrana proti slunečnímu záření.

Poslední statistiky UZIS (6) (zpracované údaje pro rok 2008), ale také závěry z posledních dvou ročníku Euromelanomových dnů v ČR, ukazují na zvýšené ohrožení maligním melanomem u mladých lidí (především u mladých žen). Proto si naší pozornost zaslouží hlavně naši adolescenti, kteří, jak víme, jsou nejrezistentnější vůči jakékoliv preventivní kampani, avšak zároveň nejvíce podléhají módním trendům. Navíc když štíhlé a opálené tělo zůstává stále symbolem zdraví, krásy a štěstí... 

Spolu s Dermatovenerologickou klinikou Fakultní nemocníce Královské Vinohrady jsme v jedné ze svých studií (29) vytvořili dotazník, který obsahoval 26 otázek týkajících se všech známých rizikových faktorů vzniku maligního melanomu. Tento dotazník jsme předložili 3 skupinám respondentů – pacientům s melanomem kůže, zdravým kontrolám (starší generace) a zdravým adolescentům.

Abychom skutečně posoudili, zda naše mladá generace není více ohrožena vznikem maligního melanomu než generace starší, ba dokonce, zda se v některých aspektech nechová hůře než onkologičtí pacienti, použili jsme pro svou analýzu pouze proměnné tykající se chování při opalování. Postupně jsme vytvořili 3 logistické modely: 1) pacienti s maligním melanomem vs. starší zdravá generace, 2) pacienti s maligním melanomem vs. adolescenti a 3) starší zdravá generace vs. adolescenti.

První model naší studie potvrdil rizikové faktory vzniku maligního melanomu, které jsou postupně publikovány již od počátku 80. let. Je to především počet spálení v dětství a používání opalovacího krému v dětství. Dále je to opálení při práci. Vzhledem k tomu, že všichni naši respondenti byli pracující uvnitř – úředníci, učitelé, zdravotní sestry, lékaři, učitelé, fyzioterapeuti apod., opálení při práci znamená zahradničení, chalupaření (typické pro obyvatelstvo České republiky). Vzniká neplánované opálení, kdy se nechráníme a navíc pobýváme na slunci i v době největšího rizika (11. až 15. hodina). Dále je to nepravidelné používání opalovacího krému a nakonec frekvence dovolených na horách (zvýšené albedo od ledových a sněhových ploch ale také vysoká nadmořská výška – větší ohrožení i v létě).

V následujících dvou modelech jsme se snažili zjistit, zda se naše mladá generace chová zodpovědně při ochraně svého zdraví, nebo naopak, zda u mladých lidí neobjevíme rizikové prvky chování, které by měly zvýšit tlak odborné lékařské společnosti na vytvoření účinnějších preventivních programů pro naše adolescenty.     

K uspokojivým výsledkům patří ty, které poukazují na stejné chování mladé generace, jaké můžeme pozorovat i u starších zdravých lidí. Je to četnost dovolených u moře, návštěvy solárií – s mírně narůstající tendencí. K těm nejuspokojivějším zjištěním pak patří především velmi malé procento výskytu častých příhod spálení v dětství a velmi malé procento nepoužívání krému s ochranným opalovacím faktorem v dětství. Zejména dva posledně jmenované faktory jsou však ovlivněny chováním a zodpovědností rodičů. Důvodem tohoto zodpovědného chování je skutečnost, že v posledních desetiletích se o problému maligního melanomu a opalování mluví nejenom v odborné společnosti, ale stále častěji se tato problematika dostává do popředí zájmu médií, které významným způsobem ovlivňují chování zejména dospělé populace. Do prodeje se také dostalo velké množství kvalitních opalovacích krémů s vysokými ochrannými faktory, které v dobách minulých v České republice nebyly k dispozici a jsou také do určité míry zodpovědné za snížený výskyt spálení kůže nejenom v dětství.

Výsledky ale jednoznačně ukázaly, že naši adolescenti se chovají velice nezodpovědně. Mladí lidé jsou v tomto věku obecně ke všem radám rezistentní, začínají se chovat prakticky ve všech směrech, a tedy i při opalování, rizikově, protože mají pocit, že jsou nesmrtelní. I přes dostatečně velké znalosti rizika onemocnění maligním melanomem u mladých lidí pozorujeme, že záměrně nepoužívají opalovací krém a jiné ochranné prostředky, jen aby se opálili. Při sportu jsou hlavně v období prázdnin na slunci celý den, tedy i v době nejvyššího ohrožení slunečním zářením (od 11. do 15. hodiny), a to jak v létě, tak i v zimě, jak u moře, tak především na horách.

Východiskem z této dramatické situace ve vývoji maligního melanomu v ČR je jedině silná preventivní kampaň, zaměřena na skupinu adolescentů (14 let a více), aby se znovu posílily správné návyky z dětství a aby se tyto návyky přenesly do dalšího života, kdy se naši mladí sami stanou rodiči a vzorem chování pro své děti. Cestou by také bylo zavést tuto preventivní kampaň do českých škol (základních i středních), kde v současnosti neexistuje. 

Jedinou účinnou prevencí proti vzniku maligního melanomu je totiž pouze a jenom promyšlená ochrana proti ultrafialovému záření.
K primární prevenci patří zásady bezpečného pobytu na slunci, a to vyvarování se přímému slunečnímu záření mezi 11. a 15. hodinou a účinná fotoprotekce. Ta je buď textilní (různé ochranné deštníky, stříšky), také pomocí oděvů (i speciálního tzv. plážového oblečení s ochranným UVB filtrem), nebo lokální, v podobě prostředků s ochranným faktorem. Při jejich výběru je nutné dbát na výšku ochranného faktoru (SPF) a na přítomnost filtrů jak proti UVB tak i UVA záření. Speciální pozornost musme věnovat ochraně dětí, hlavně ve věku, kdy rodiče můžou tuto ochranu ovlivnit. K těm minimálním ochranným prostředkům by měly patřit sluneční brýle s ochranným filtrem proti UV záření, čepice s dlouhým štítkem, ochranné oblečení, a pobývání s dětmi ve stínu – opět použití slunečníků, zástěn, plážových přístřešků, slunečních plachet a jiných ochranných prostředků.
K důležitým preventivním zásadám sekundární prevence patří pravidelné samovyšetření kůže se zaměřením na nově vzniklá pigmentová znaménka a na rychle se měnící stávající pigmentové projevy.

Jedině tímto způsobem, hlavně s ohledem na skutečnost, že u maligního melanomu neexistuje žádná nová léčebná metoda, ale pouze včasná diagnostika a včasné odstranění melanomu, můžeme situaci v české populaci z pohledu výskytu maligního melanomu zlepšit.

Číslo a kód diagnózy: C43 – maligní melanom kůže

LITERATURA:
1. American Cancer Society. Cancer facts and figures, 2003, American Cancer Society, Atlanta 2003.
2. de Gruij, F.R.: Skin cancer and solar UV radiation. Eur J Cancer. 35, 1999, č. 14, s. 2003-2009.
3. Armstrong, B.K., Kricker, A.: Cutaneous melanoma. Cancer Surv. 19-20, 1994, s. 219-240.
4. Diepgen, T.L., Mahler, V.: The epidemiology of skin cancer. Br. J. Dermatol. 146, 2002, č. Suppl. 61, s. 1-6.
5. Lens, M.B., Dawes, M.: Global perspectives of contemporary epidemiological trends of cutaneous malignant melanoma. Br. J. Dermatol. 150, 2004, s. 179-85.
6. Cancer Incidence 2008 in the Czech Republic. IHIS of the Czech Republic. (cit. 20.4.2012). http://www.uzis.cz/publikace/novotvary-2008
7. Turner, M.: Sun safety: avoiding noonday sun, wearing protective clothing, and the use of sunscreen. J Natl Cancer Inst. 90, 1998, s. 1854–1855.
8. Macbeth, A.E., Grindlay, D.J., Williams, H.C.: What's new in skin cancer? An analysis of guidelines and systematic reviews published in 2008-2009. Clin Exp Dermatol, 36, 2011 č. 5, s. 353-358.
9. Hart, K.M., Demarco, R.F.: Primary prevention of skin cancer in children and adolescents: a review of the literature. J Pediatr Oncol Nurs. 25, 2008, s. 67–78.
10. Elwood, J.M., Gallagher, R.P., Hill, G.B., Pearson, J.C.: Cutaneous melanoma in relation to intermittent and constant sun exposure in the Western Canada Melanoma Study. Int J Cancer. 35, 1985 s. 427-433.
11. Mitchell, D., Fernandez, A.: The photobiology of melanocytes modulates the impact of UVA on sunlight-induced melanoma. Photochem and Photobiol Sci. 11, 2012, č. 1, s. 69-73.
12. Mouret, S., Forestier, A., Douki, T.: The specificity of UVA-induced DNA damage in human melanocytes. Photochemical and Photobiological Sci. 11, 2012, č. 1, s. 155-162.
13. Nishiura, H., Kumagai, J., Kashino, G., Okada, T., Tano, K., Watanabe, M.: The bystander effect is a novel mechanism of UVA-induced melanogenesis Photochem and Photobiol 88, 2012, č. 2, s. 389-397.
14. Aucamp, P.J.: Questions and answers about the effects of the depletion of the ozone layer on humans and the environment. Photochem Photobiol Sci. 6, 2007 Mar, č. 3, s. 319-330.
15. Slovenský hydrometeorologický ústav. (cit. 20.4.2012), http://www.shmu.sk/sk/?page=54.
16. Hayashi, K., Itsubo, N., Inaba, A.: Development of damage function for stratospheric ozone layer depletion: A tool towards the improvement of the quality of life cycle impact assessment. Int J of Life Cycle Assessment, 5, 2000, č. 5, s. 265-272.
17. Sbírka zákonů, Česká republika, Ročník 2003, Částka 51 30. 9. 2003
18. United Nations Environment Programme. (cit. 20.4.2012), http://ozone.unep.org.
19. De Fabo, E.C.: Arctic stratospheric ozone depletion and increased UVB radiation: potential impacts to human health. Int J Circumpolar Health. 64, 2005 Dec, č. 5, s. 509-522.
20. Kilifarska, N.A.: Climate sensitivity to the lower stratospheric ozone variations. J of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics, 2012.
21. Fabbrocini, G., Triassi, M., Mauriello, M.C., Torre, G., Annunziata, M.C., de Vita, V., Pastore, F., D'Arco, V., Monfrecola, G.: Epidemiology of skin cancer: Role of some environmental factor. Cancers, 2, 2010, č. 4, s. 1980-1989.
22. Norval, M., Cullen, A.P., de Gruijl, F.R., Longstreth, J., Takizawa, Y., Lucas, R.M., Noonan, F.P., van der Leun, J.C.: The effects on human health from stratospheric ozone depletion and its interactions with climate change. Photochem Photobiol Sci. 6, 2007 Mar, č. 3, s. 232-251. Comment in: Photochem Photobiol Sci. 8, 2007 Aug, č. 8, s. 912-915, discussion: s. 916-9188.
23. Pons, M., Quintanilla, M.: Molecular biology of malignant melanoma and other cutaneous tumors. Clin Transl Oncol. 8, 2006 Jul, č. 7, s. 466-474.
24. Yamaguchi, N., Kinjo, Y., Akiba, S., Watanabe, S.: Ultraviolet radiation and health: from hazard identification to effective prevention. J Epidemiol. 9, 1999 Dec, č. 6 Suppl, s. 1-4.
25.  Fears, T.R., Scotto, J.: Estimating increases in skin cancer morbidity due to increases in ultraviolet radiation exposure. Cancer Invest. 1, 1983, č. 2, s. 119-126.
26. Longstreth, J.: Cutaneous malignant melanoma and ultraviolet radiation: a review. Cancer Metastasis Rev. 7, 1988 Dec, č. 4, s. 321-333.
27. Goldsmith, L.A.: Skin effects of air pollution. Otolaryngol Head Neck Surg. 114, 1996 Feb, č. 2, s. 217-219.
28. Silverberg, M.J., Chao, C., Leyden, W.A., Xu, L., Horberg, M.A., Klein, D., Towner, W.J., Dubrow, R., Quesenberry Jr., C.P., Neugebauer, R.S., Abrams, D.I.: HIV infection, immunodeficiency, viral replication, and the risk of cancer. Cancer Epidemiology Biomarkers and Prevevention 20, 2011, č. 12, s. 2551-2559.
29. Vranova, J., Arenbergerova, M., Arenberger, P., Stanek, J., Vrana, A., Zivcak, J., Rosina, J.: Incidence of cutaneous malignant melanoma in the Czech Republic: The risks of sun exposure for adolescents. Neoplasma. 59, 2012, č. 3, s. 316-325.

Obr. č. 1: Incidence (A) a mortalita (B) maligního melanomu kůže u mužů a žen v České republice, období 1970 - 2008
Obr. č. 2: Korelace mezi tloušťkou ozonové vrstvy, erytémovým UV zářením a incidencí maligního melanomu u mužů a žen v České republice (5leté průměry)
Obr. č. 3: Korelace mezi tloušťkou ozonové vrstvy, erytémovým UV zářením a incidencí maligního melanomu u mužů a žen v České republice (10leté průměry)

Ing. Jana VRÁNOVÁ, CSc.
Katedra lékařské biofyziky a lékařské informatiky, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlova v Praze

Spoluautoři:
doc. MUDr. Alexander Martin Čelko, CSc.
Fakulta biomedicínského inženýrství, České vysoké učení technické v Praze, Kladno
doc. MUDr. Jozef Rosina, Ph.D.
Katedra epidemiologie, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlova v Praze

Ing Jana Vránová, PhD.

Additional Info

Ing Jana Vránová, PhD.

Ing Jana Vránová, PhD.

Ústav lékařské biofyziky a lékařské informatiky
3. lékařská fakulta UK v Praze
Ruská 87
100 00 Praha 10

E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Související články

Rychlá změna diagnózy

Hledat diagnózu:
 
Všechna práva vyhrazena © 2008 - Referátový výběr
TOPlist