Autoři studie (1) popisují soubor 241 pacientů ve věku pod 18 let s lokalizovaným OSA klinického stádia Enneking IIB (prorůstající kortiku a high grade), rozdělených podle věku na skupinu pod a nad 14 let, minimální doba sledování byla 3 roky. Cílem studie bylo v retrospektivní analýze zjistit vztah mezi velikostí nádoru vyšetřeným MRI a přežitím. Srovnávali jak absolutní velikost nádoru, tak relativní velikost vzhledem k tělesnému povrchu. Celkové přežití bez metastáz (MFS) v 5 letech bylo 67,5 ± 3,1%. Průměrná doba do metastatické nemoci byl 20 měsíců, metastázy byl postupně diagnostikovány u 79 pacientů. Výsledkem analýzy je zjištění, že nejen histologická odpověď na neoadjuvanci má vliv na MFS (P<0,001). Také větší relativní plocha nádoru (Relative Tumor Plane, RTP) počítaná jako (axiální rozměr x druhý největší rozměr x 0,79) /tělesný povrch (P<0,001), relativní průmět nádoru (Relative Tumor Area) tj. (příčný x předozadní rozměr x 0,79)/ tělesný povrch (P= 0,005) a absolutní šířka nádoru nad 6cm (P=0,02) mají ve vícerozměrné analýze negativní prognostickou hodnotu. Relativní ukazatele byly podobné u obou sledovaných skupin pacientů, šířka OSA byla větší u starších dětí (P = 0,004). Navíc, pacienti s dobrou histologickou odpovědí mají větší šanci na přežití při RTP ≤ 30 cm2/m2, 90,16 ± 3,56% než při hodnotách nad 30 cm2/m2, 66,33 ± 6,78%, P<0,001. Podobnou prognózu mají pacienti s relativně menším nádorem i při špatné histologické odpovědi, 62,99 ± 6,28%.

V současnosti je ve většině Evropy a Severní Ameriky léčen OSA u dětí podle non-profitní prospektivní mezinárodní studie Euramos. Naneštěstí dosud není prokazatelně známa efektivní léčba druhé linie, kterou by bylo možno dát pacientům s horší prognózou, Euramos se snaží na tuto otázku exaktně odpovědět. Přínosem této publikované studie je fakt, že jako první po mnoha desítkách let určila další prognostický faktor pro přežití OSA a tím prokázala nutnosti časné a adekvátní diagnostiky kostních lézí nejasné etologie u dětí.