Kanabinoidy a jejich deriváty obsahují přes 60 biologicky aktivních činidel, užívaných v přirodní medicíně již po celá staletí. Hlavní exogenní kanabinoid  Δ9-tetrahydrocannabinol (Δ9-THC) je psychoaktivní ingrediencí marihuany.

Ultrafialová UVA radiace způsobuje pokles Langerhansových buněk v místě ozáření. Bylo však zjištěno, že podobný účinek má UVA po ozáření oka nebo ucha, a to systémově u myší. K pokusu byli využiti samečci C57BL/6j. Po přikrytí těla fólií dostali 110kJ/m2. Hypofysektomie vymizení LC zabránila.

Poslední léta přinesla nové informace o biologii melanomu. Jde především o onkogeny a nádorové geny supresorové, epigenetické fenomény, signální cesty, rezistence k terapii a pivotní role imunitního systému i význam mezibuněčných interakcí, včetně interakce buňka-matrix.

Četná pozorování demonstrují spojení mezi psoriázou a řadou komorbidit. Je řeč především o metabolickém syndromu a kardiovaskulárních nemocech a nyní také o osteoporóze. Existuje domněnka, že TNF-α je biologickým vysvětlením těchto spojení. Je diskutována komplexita spojení mezi psoriázou a komorbiditami, asi jako zbytek pomíchání, je hledána kauzalita a její limity, absolutní a relativní rizikové rozdíly a klinická relevance, jakož i vliv kliniky na vystupňování psoriázy až do obrazu systémové choroby.

Ačkoliv deregulovaná exprese microRNA(miRNAs) zřetelně přispívá k vývoji a progresi všech typů lidského karcinomu, jsou údaje o změnách exprese miRNA hladiny v melanoblastomu velmi chudé.

Glukokortikoidy jsou fundamentálním lékem lymfoidních malignit a apoptotickou smrtí. Nové práce ukazují, že v tomto procesu je také složka autofagická, jejíž úloha ve vztahu k apoptóze je kontraverzní: budˇ vede k přežití buňky, nebo má svojí funkci ve smrti buňky. Ukazuje se, že dexametazonem navozená autofagie posiluje apoptózu v akutní lymfoblastické leukemii. Inhibice autofagie pomocí siRNA navozené represe exprese Beclinu 1 pro zastavení apoptózy je důkazem důležité role autofagie v dexametazonem navozené smrti buněk.

V této, dvojitě zaslepené studii, byly 3 týdny pacienti s mírnou atopickou dermatitidou ošetřováni 2 x denně 1% krémem pimecrolimus na předloktí jedné paže, na druhou bylo aplikováno jen vehikulum. Výsledky byly hodnoceny podle ADSI a také vizuálním posouzením.

Buňky T helper (Th) 17 jsou zavzaty do psoriatické patogeneze, ale bližší mechanizmus není znám. Imunobarvení na IL-17A a IL-22 ukazuje četné buňky v psoriatické lézi s produkcí těchto cytokinů. Byl také prokázán TNF-α, který výrazně zvyšuje expresi chemokinu CCL 20 a chemokinového receptoru CCR6 ligandu, a to v momolayeru v závislosti na dávce a na čase.

Geny udávající hodiny v lidské kůži ukazují změny den-noc a je přitom nejasné, zda je to vyvoláno světlem nebo nějakým intrinsickým mechanizmem. V této studii je prokázáno, že geny kontrolující čas mají robustní rytmus ve tmě, zatímco to vše je ztraceno u myší Cry1/Cry2, které postrádají molekulární hodiny.

Intramembránová proteolýza je stále častěji patrná jako regulační krok v celé řadě odlišných procesů, včetně vývoje, tvarování organel, metabolizmu, patogenicity a degenerativních chorob. Počáteční skepse o existenci intramembránových proteáz byla nahrazena intenzivním výzkumem katalytických mechanizmů, substrátovou specificitou, regulací a strukturami. Struktura krystalů na kovech dependentních a serinových intramembránových proteáz vykazují aktivní místa přímo v ploše membrán, avšak jsou přístupná vodě a plní požadavek hydrolytické reakce. Snahy porozumět, jak tyto membránové proteázy vykonávají své reakce jsou v počátcích a na výsledky se čeká.