V několika případech se stalo, že soud přiznal satisfakci – tedy náhradu nemajetkové újmy v penězích za zásah do práva na ochranu osobnosti i tehdy, kdy nebyla postavena na jisto příčinná souvislost mezi újmou na zdraví pacienta a případným pochybením zdravotnického zařízení při poskytování zdravotní péče. Soud dospěl k závěru, že zásahem do práva na ochranu osobnosti je již skutečnost, že poškozený pacient měl „menší šanci“ na rychlejší vyléčení, než v případě správného postupu, případně měl „menší šanci na přežití“, než by měl v případě, kdy by postup lékaře byl zcela správný.

Žaloby na ochranu osobnosti tedy bývají někdy úspěšné i tam, kde nejsou splněny podmínky pro přiznání náhrady škody, a pokud pojistná smlouva uvádí ve svých výlukách žaloby na ochranu osobnosti nebo nároky vyplývající z práva na ochranu osobnosti jako nárok, který není v rámci profesního pojištění kryt, pak rozhodně nelze doporučit uzavírat s pojišťovnou, která má v pojistných podmínkách tuto výluku, profesní pojištění zdravotnického zařízení.

Pro členy České lékařské komory a Asociace klinických psychologů ČR mohu doporučit V.I.P. pojištění profesní odpovědnosti pro členy této komory a asociace sjednané u vybrané pojišťovny, kde pojistné podmínky i výluky z pojištění jsou postaveny tak, že kryto je každé tzv. nedbalostní jednání a z pojistného krytí je vyloučeno jenom jednání, které by bylo úmyslné, nebo pod vlivem návykových látek.

RVD 3/2010, s. 75