Co je státní a co nestátní zdravotnické zařízení

Dělení zdravotnických zařízení na „státní a nestátní“ je v České republice svým způsobem překonané. Když v roce 1992 „startovala“ privatizace soukromých lékařských praxí, byl pod vedením tehdejšího ministra zdravotnictví Doc. MUDr. Martina Bojara, CSc. přijat zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, který umožnil provozovat soukromé lékařské praxe. Na jeho základě došlo k privatizaci většiny do té doby státní ambulantní zdravotní péče, ať již vykonávané praktickými lékaři pro dospělé, praktickými lékaři pro děti a dorost, nebo ambulantními specialisty. K privatizaci ústavních zdravotnických zařízení v té době ještě příliš nedocházelo, byť předmětný zákon dával i tuto možnost. Většinu nestátních zdravotnických zařízení představovaly tedy soukromé praxe jednotlivých soukromých lékařů, např. též soukromých ambulantních dermatovenerologů a typickým nestátním zdravotnickým zařízením byl jeden soukromý lékař zaměstnávající jednu zdravotní sestru. Tento model je ovšem v ambulantní zdravotní péči typický i v zemích západní Evropy a USA. Naopak model „velkých zdravotnických řetězců“, které by na základě lepší cenové nabídky pro zdravotní pojišťovny ovládly i ambulantní specializovanou péči, proti němuž v nedávné době bojovala Česká lékařská komora, je jev, který se vyskytuje spíše v jiných než evropských státech. Existovaly tedy na jedné straně státní nemocnice (soukromých nemocnic bylo jen málo), na druhé straně téměř úplně privatizovaný ambulantní sektor provozovaný soukromými ambulantními lékaři. Zákon ovšem umožňuje, aby provozovatelem nestátního zdravotnického zařízení byla jakákoli k tomu způsobilá fyzická nebo právnická osoba, která si zajistí odborného zástupce a náležité personální, věcné a technické vybavení. Provozovatelem tedy nemusí být lékař nebo jiný zdravotník.

Po ustavení krajů a zavedení krajských samospráv byly převedeny bývalé okresní nemocnice, které do té doby byly státním majetkem, do majetku krajů a staly se nestátními zdravotnickými zařízeními. Tímto aktem vzniklo velké množství ústavních nestátních zdravotnických zařízení. V současné době je tomu tak, že státními zdravotnickými zařízeními zůstávají prakticky jen zdravotnická zařízení, jejichž zřizovatelem je ústřední orgán státní správy, zejména Ministerstvo zdravotnictví v případě fakultních nemocnic nebo např. Nemocnice Na Homolce, nebo Ministerstvo obrany v případě Ústřední vojenské nemocnice, eventuálně některých dalších vojenských nemocnic. Všechna ostatní zdravotnická zařízení jsou prakticky nestátní a dělení zdravotnických zařízení na státní a nestátní se jeví jako překonané a nedůvodné. Proto zákonodárce v ustanovení § 12a zákona o péči zdraví lidu č. 20/1966 Sb. novelou z roku 2006 stanovil, že zdravotnické zařízení (bez ohledu na to, zda státní či nestátní) poskytující zdravotní péči, musí být personálně, věcně a technicky vybaveno pro druh a rozsah zdravotní péče, kterou poskytuje a musí splňovat hygienické požadavky na svůj provoz. Ministerstvu zdravotnictví bylo uloženo stanovit vyhláškou požadavky na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení a hygienické požadavky na jeho provoz. Po dohodě s příslušnou komorou, má Ministerstvo zdravotnictví rovněž vyhláškou stanovit požadavky na personální vybavení zdravotnického zařízení. Splnění stanovených požadavků na personální vybavení zdravotnického zařízení má kontrolovat Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s příslušnou komorou. Splnění stanovených požadavků na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení má kontrolovat Ministerstvo zdravotnictví a u nestátních zdravotnických zařízení také orgán příslušný k jejich registraci. V případech, kdy kontrolní orgán zjistí, že zdravotnické zařízení nesplňuje stanovené požadavky na personální, věcné nebo technické vybavení, či hygienické požadavky, je oprávněn uložit kontrolovanému zdravotnickému zařízení opatření k nápravě. Jestliže kontrolní orgán zjistí, že zdravotnické zařízení neplní stanovené požadavky na personální, věcné a technické vybavení, nebo hygienické požadavky, je povinen tyto skutečnosti bezodkladně sdělit Ministerstvu zdravotnictví a u nestátních zdravotnických zařízení orgánu příslušnému k registraci. Ministerstvo zdravotnictví nebo orgán příslušný k registraci zdravotnického zařízení je v takovém případě podle závažnosti závad oprávněn rozhodnout o změně oprávnění k poskytování zdravotní péče, nebo o odnětí tohoto oprávnění.

Požadavky na personální vybavení zdravotnického zařízení

Jak je již shora uvedeno, tyto požadavky má stanovit vyhláškou Ministerstvo zdravotnictví po dohodě s příslušnou komorou. O vydání této vyhlášky v současné době jedná vedení České lékařské komory s vedením Ministerstva zdravotnictví a je předpoklad, že vyhláška bude vydána. Poté budou její plnění kontrolovat jak orgány komory, tak orgány Ministerstva zdravotnictví; ke kontrole jsou jistě oprávněny i odbory zdravotnictví krajských úřadů v případě nestátních zdravotnických zařízení, která registrují.

Zdravotnické zařízení, bez ohledu na to, zda státní či nestátní, bude muset splnit požadavky na personální vybavení, které stanoví příslušná vyhláška. Vyhláška musí vycházet ze zákona a respektovat, že samostatně může vykonávat povolání lékaře pouze lékař, který získal specializovanou způsobilost.

Lékař, který dosud specializovanou způsobilost v příslušném oboru nezískal, může pracovat pouze pod odborným dohledem lékaře, který tuto způsobilost získal a vykonávat činnosti pouze v takovém rozsahu, v jakém mu je stanoví lékař se specializovanou způsobilostí, který nad ním provádí odborný dohled. Bez odborného dohledu může lékař s odbornou způsobilostí, který dosud nezískal specializovanou způsobilost na základě certifikátu o absolvování základního kmene příslušného specializačního oboru vykonávat činnosti stanovené prováděcím právním předpisem. Tento prováděcí právní předpis nebyl dosud vydán a nezbývá tedy, než aby zatím lékař se specializovanou způsobilostí provádějící odborný dohled nad lékařem bez specializované způsobilosti písemně stanovil rozsah činností, které může lékař bez specializované způsobilosti vykonávat.

Ke zcela samostatnému výkonu povolání lékaře je nutná specializovaná způsobilost.

K výkonu funkce primáře v ústavním zdravotnickém zařízení je kromě specializované způsobilosti ještě třeba být držitelem licence České lékařské komory pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře.

Je v zájmu provozovatele a odborného zástupce nestátního zdravotnického zařízení, aby bylo jasně písemně stanoveno, kdo ve které době vykonává odborný dohled nad lékařem, který nemá specializovanou způsobilost a pracuje pod odborným dohledem. Mělo by být rovněž stanoveno, ve kterých případech není lékař pracující pod odborným dohledem oprávněn poskytovat zdravotní péči samostatně a k jejímu poskytnutí je povinen povolat lékaře se specializovanou způsobilostí, nebo si vyžádat jeho bezprostřední přímý dohled nad prováděním příslušných lékařských výkonů. Za odbornou správnost tohoto stanovení rozsahu možné samostatné činnosti lékaře pracujícího pod odborným dohledem odpovídá buď lékař se specializovanou způsobilostí, který nad ním vykonává odborný dohled, nebo v případě ústavního zdravotnického zařízení příslušný vedoucí lékař a primář oddělení, nebo přednosta příslušné kliniky. V případě problému a odpovědnosti za ublížení na zdraví pacientovi by určitě soudní znalec příslušného oboru hodnotil, zda bylo rozhodnuto správně o tom, co může lékař pracující pod odborným dohledem samostatně vykonávat. Přitom bude třeba brát v úvahu i dosavadní kvalifikaci lékaře pracujícího pod odborným dohledem a podle toho stanovit jaké činnosti již může samostatně vykonávat a v jakých případech je může konat jen pod přímým dohledem specializovaně způsobilého lékaře, popřípadě které činnosti nesmí vykonávat vůbec.

Pojem „garant“ se v současné době již nepoužívá a je překonaný, neboť zákon stanoví pojem „lékař vykonávající odborný dohled“. Není stanoveno, že by lékař vykonávající odborný dohled musel být osobně přítomen při každé ordinaci. Musí však být stanoveno, ve kterých případech může lékař pracující pod odborným dohledem vykonávat činnosti samostatně a jaké činnosti samostatně vykonávat nesmí.

Dosud žádný právní předpis nestanoví, zda v soukromé lékařské praxi musí být zaměstnána současně i zdravotní sestra, popřípadě jakou musí mít tato zdravotní sestra kvalifikaci. Lze předpokládat, že odpověď na tuto otázku dá vyhláška Ministerstva zdravotnictví vydaná po dohodě s Českou lékařskou komorou. Zatím však povinnost zaměstnávat zdravotní sestru pro provozovatele nestátního zdravotnického zařízení stanovena není.

Věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení